S těžkým srdcem schválený antidiskriminační zákon

Na dnešní schůzi schválila Poslanecká sněmovna antidiskriminační zákon. Blížíme se k cíli, Česká republika konečně jako poslední bude mít antidiskriminační zákon. Ještě ho samozřejmě čeká Senát a podpis prezidenta. Snad ale nebudeme muset platit sankce Evropské unii. Neziskové organizace se radují, konečně platná a fungující legislativa…. Mohlo by to tak vypadat, ale zdaleka to tak není. To co z antidiskriminačního zákona zbylo, se jen málo podobá tomu, co by si přály neziskové organizace zabývající se diskriminací. Jak řekla paní poslankyně Anna Čurdová: „evropský vlk se nažral a česká liberální koza zůstala celá“.

Je opravdu smutné, že naše politická reprezentace se rozhodla návrh zákona schválit pouze proto, aby Česká republika nemusela platit sankce Evropské unii. Je to zřetelné z prohlášení představitelů ODS, kteří se několikrát vyjádřili proti zákonu, nakonec se ho však rozhodli podpořit. Ne však v podobě, která by řádnou ochranu proti diskriminaci poskytovala. Jen na ukázku např. citace pana poslance Marka Bendy: „…a jak říkám, s těžkým srdcem vám doporučujeme schválení tohoto návrhu zákona.“ Poslanec Boris Šťastný byl ještě trošku odvážnější, nesouhlas se zákonem chtěl dát přímo do něj: "Jsme vedeni přesvědčením, že lidská odlišnost je přirozenou a ničím a nikým nevymýtitelnou součástí lidského bytí, součástí, která doprovází lidstvo od samého počátku existence a bude lidstvo provázet až do jeho zániku. Jsme vedeni přesvědčením, že přirozené rozdíly mezi lidmi a vzájemné vztahy s nimi související nemůže žádný zákon uměle odstranit. Z těchto důvodů se nemůžeme ztotožnit s ideovou podstatou přijatého zákona. Jeho přijetí však chápeme jako nutné a nevyhnutelné splnění závazků vyplývajících z členství ČR v EU," stálo v jeho pozměňovacím návrhu. Až takhle daleko jsme se naštěstí nedostali, pozměňovací návrh nebyl přijat.   

V Poslanecké sněmovně vyvolalo velkou diskuzi převedení důkazního břemene z žalobce na žalovaného. V takovém případě by žalovaný musel prokázat, že nediskriminoval. Je to logické, potenciální oběť diskriminace nemůže prokázat, proč jí žalovaný diskriminoval, naopak potenciální diskriminující může vysvětlit, proč se určitým způsobem zachoval a při tom nediskriminoval. Může prokázat, proč určitou osobu např. vyhodil ze zaměstnání nebo nepřijal nebo jí jinak finančně ohodnotil. Pokud k tomu vysvětlení nemá, pak s největší pravděpodobností diskriminuje. Ve schváleném zákoně bude ovšem břemeno rozděleno mezi obě strany. Teprve uvidíme, co to vlastně pro obě strany znamená.

Radovat se nemůžeme, antidiskriminační zákon nejen, že není dokonalý, ale ještě ho čeká jednání v Senátu.

A jaké to bude po přijetí antidiskriminačního zákona? Bude situace potenciálních obětí diskriminace lepší a nebo budeme slýchat: „antidiskriminační zákon máte, tak co ještě víc chcete…“

Těm co to není jasné, antidiskriminační zákon byl přijat kvůli požadavkům Evropské unie, nikoliv proto, že by naše politická reprezentace chtěla chránit oběti diskriminace. Podle nich totiž diskriminace v české společnosti není.

Tento text za společnost Gender Studies připravila Alexandra Jachanová Doleželová - šéfredaktorka zpravodaje Rovné příležitosti do firem a projektová manažerka.