Profesionálním rodičem snadno a rychle

Ministerstvo práce a sociálních věcí na příští rok chystá zákon umožňující vznik domácích a firemních mikroškolek. Záměr rozšířit paletu možností péče o malé děti se zdá znít jako rajská hudba pro zaměstnané otce a matky. Aby však zákon byl více než velkým překotným „hurá“, je potřeba se nad navrhovanými řešeními zamýšlet do důsledků. Například absence jakýchkoli kritérií pro pečující osoby v mikroškolkách může být velmi problematická.

Článek Idnes o balíku zákonů o domácích a firemních mikroškolkách uvádí podmínky fungování bytového hlídání. Pro vznik takového zařízení je toho třeba velice málo: ani živnostenský list, ani speciální vzdělání, ani splnění určitých hygienických podmínek – pouze registrace na obecním úřadě. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas o požadavcích na pečovatele či pečovatelku o malé děti podle Idnes řekl: „Když se někdo stará o vlastní dítě, může pohlídat i další.“

Je ale pouhý fakt biologického rodičovství dostatečnou kvalifikací pro péči o dítě? Nejsem si jistá. Určitě ze svého okolí znáte lidi, kteří nejsou dobří rodiče, a média jsou alespoň v poslední době také hojnou zásobárnou příkladů špatného zacházení s dětmi. Prostě, být rodič, být dobrý rodič, a být dobrý rodič i pro cizí děti jsou tři odlišné věci.

Rozhodně nezastávám názor, že bychom naprosto všechno měli svěřovat do rukou odborníků, nicméně nějaké vzdělání v tak důležité věci, jakou výchova (svěřených) dětí bezesporu je, by podle mě mělo být samozřejmostí. Přece jen, péče o děti, to není jen hlídání, je to rozvíjení jejich osoby po všech stránkách – zdravotní a fyzické, mentální, jazykové, estetické, sociální…

Když svěřujete své dítě cizí osobě, která se péčí o děti živí, pravděpodobně očekáváte za své peníze dobré výsledky. Chcete vědět, že vaše dítě bude v čistém prostředí, že ho nikdo nebude bít nebo na něj křičet, že si s ním bude hrát a něco ho naučí. A protože vaše dítě není pokusný králík, rádi byste tuto jistotu měli ještě dříve, než je tomu někomu svěříte. Potřebujete nějakou záruku. Tou by mohla být třeba právě odborná kvalifikace nebo několikaletá praxe daného pečovatele či pečovatelky, systém referencí, ale hlavně nějaký registr, který by zaručoval a kontroloval způsobilost pečující osoby. Pouhá registrace na obecním úřadě tuhle funkci nejspíše mít nebude.

Zdá se, jako by zákonné úpravy péče o děti šly ode zdi ke zdi – na jedné straně dosud velmi striktně ošetřené fungování školek a jeslí s jejich náročnými požadavky na hygienu a personál, na druhé straně velmi vágní formulace zákona nového. Uvolnění předpisů jak pro zaměstnané rodiče, tak pro potenciální zřizovatele různých zařízení péče o děti je rozhodně vítané, nikdy by však nemělo ztratit ze zřetele jedno: jde tu také o děti.

  Pro Blog Gener Studies připravila Jitka Kolářová, projektová manažerka