Proč se nemohu svobodně rozhodnout, pane ministře Nečasi?

Ač patří rodina a děti k mým prioritám, nemohu si dovolit z pracovního procesu odejít na tři a více let a pak doufat, že se zase nějak plynule navrátím, trh práce je příliš neúprosný a zvlášť ženy na mateřské nemilosrdně trestá. Nechci tohle riziko podstupovat především kvůli své rodině – jednak kvůli svému osobnímu pocitu štěstí, pracuju totiž opravdu ráda a jsem přesvědčena, že toto štěstí přenáším i na děti, které navíc snad vidí pozitivní vzor. Ale také kvůli rizikům na trhu práce a ostatně i v rodině, při rozvodovosti 50% v ČR si těžko mohu neuvědomovat, v jak nejisté situaci se nacházím. Když se k tomu přidá neschopnost soudů vymáhat alimenty, je stále jednoznačnější, že bude lepší vrátit se do práce dříve, abych svou rodinu ohrozila co nejméně.

Jenomže, pane ministře, já nemám kam své děti umístit, mně se totiž ty vaše hlídací maminky v okolí nebo vzájemná rodičovská výpomoc, nebo jak tomu vlastně říkáte, moc nelíbí. Žiju v zemi, kde téměř neexistuje diskuse o výchově malých dětí kromě neustále opakovaného názoru, že matky mají být s dětmi do tří let doma. Tento názor není podložený ničím jiným než poněkud konzervativním přesvědčením. Možná by bylo lepší trochu více o výchově malých dětí diskutovat na veřejnosti, než se udělá krok k možnosti svěřit děti úplně cizí matce, která neprošla žádným vzděláváním, a u které budeme tiše doufat, že to umí, protože je maminka! A že je mlátit nebude, i když většina veřejnosti je přesvědčená, že se mlácení dětí regulovat nemá a zdejší diskuse o bití dětí nepřekročila svůj stín ani v nejmenším. A přitom to je nejvyhrocenější záležitost, další věci jako výchova ke slušnosti mezi lidmi, nediskriminaci, nešikanování, férovosti, morálce jsou o stupeň výše a slyšet o nich není. Péči o nejmenší se prostě nevěnujeme, protože si ji vpodstatě nepřejeme, co vy na to pane ministře. A to je právě ten problém, péče o takto malé děti musí být co nejkvalitnější, protože jinak je k ničemu a je nepoužitelná. Pojďme proto prosím diskutovat o její kvalitě.   

Ráda bych využila pro své děti služby jeslí, ale to jaksi není možné, protože při umístění dětí do jeslí budu potrestána odebráním rodičovského příspěvku a tak dobře nevydělávám, abych si to mohla dovolit. Přesto jsem přesvědčena, že v současné době jsou jesle tou nejlepší variantou pro nejmenší. V jeslích totiž děti pouze nehlídají, ale také je systematicky vychovávají a učí věci, které umět mají. Takže vám opravdu děkuju, že si tuto variantu zvolit nemůžu, ač jsem přesvědčená o její kvalitě a prosím přestaňte proklamovat, že umožňujete svobodnou volbu, když to není pravda. Umožňujete volbu v rámci svého přesvědčení, že matka má být s dítětem doma do tří let. A tohle tvrzení není fér v době, kdy si to skoro žádná matka nemůže dovolit.

Pro blog Gender Studies napsala Lada Wichterlová